VELICE MODRÝ PTÁK (17.2.2007)

26. října 2007 v 14:52 | Jiří P. Kříž, 24.2.2007 |  Info o Honzovi
Utkáno ze snů, které se nám přestaly zdát
Morávek, Pavlíček a Uhde se s Husou upsali Modrému ptáku Maurice Maeterlincka
Region

Čekalo se dlouho, čím Vladimír Morávek uhrane příznivce i odpůrce svého výjimečného inscenačního vidění po století kobry, po svlékání z kůže nad dílem F. M. Dostojevského. VeliceModrýpták zakladatele evropského symbolismu, Belgičana Maurice Maeterlincka, je navštívením příhodným.
Nemohl jsem pro reflexi premiérového uvedení hry v brněnské Huse na provázku najít lepší přiblížení poetiky a smyslu Maeterlinckova Modrého ptáka, přeloženého Alenou Morávkovou a Šárkou Belisovou, než slova, jež inscenaci místo houslového klíče vepsali do notové osnovy její autoři: Utkáno ze snů, které se nám přestaly zdát, protože jsme je zapomněli plnit...
Modrého ptáka předchází u nás pověst nehratelného textu. Pokusili se o něj především dva protikladní divadelníci: v roce 1912 Jaroslav Kvapil ve Zlaté kapličce a v roce 1992 Peter Scherhaufer v Národním divadle Brno.
Jiná země, jiný mrav: V Rusku vlétl Modrý pták na jeviště v roce 1908, o rok dříve než v Maeterlinckově Francii. Z ruské verze vychází i překlad Morávkové. Není bez zajímavosti, že Stanislavského inscenace Síňaja ptíca se v divadle MCHAT hrála šedesát (!) let (1908-1968). Opravdu tedy nehratelné?!

Na cestě za štěstím

Fantazie plná hra o hledání tajemství podstaty věcí a štěstí! Není třeba upínat se na cestu do krajů v ptačích, a tedy božích oblacích, nýbrž na vnitřní svět hlavních postav, sourozenců Myltyl a Tyltyl, hledajících modrého ptáka k potěše duše nemocné kamarádky, aby ji zachránili. To může na českém jevišti dotáhnout do hravě invenčního tvaru jenom Vladimír Morávek.
Aktualizace, nenásilná zcizení: Cesta do krajin snů, setkání s blízkými lidmi, kteří dávno odešli, nebo s ještě nenarozenými dětmi, kouzelný les oživlých stromů nebo satiricky střižená, jemnou ironií vybavená říše fetišů prchavého štěstí - včetně Štěstí Mít společnou fotku s Václavem Havlem...
Všechno směřuje k jímavému finále, už zase ve shodě s autorem: za štěstím bloudíváme, a jsme-li stateční a vytrvalí, může se i neúspěšná cesta proměnit - ve štěstí domova. Tam také nakonec, probuzeni ze snění, nalezneme vytouženého modrého ptáka; Maeterlinckovu hrdličku v Morávkovu andulku proměněného. Možná není tak úplně modrá, ale snad to nebude vadit.

Znovu Gabriela!

Jenom kdo zná Uhdeho Baladu pro banditu (poezii už skoro nikdo nečte), ví, že dramatik a příležitostný politik může být autorem i poetických textů, naprosto po duchu Maeterlinckovy symbolistní obraznosti. Jako se kdysi jevilo kongeniální spojení s Milošem Štědroněm pro karpatský oestern, je nyní ze stejné kvalitativní kategorie nadgenerační blíženectví s Michalem Pavlíčkem.
Songy Velice Modrého ptáka šperkují. V rozpětí od vtíravých melodií s inklinací k hitové odezvě až po skladatelovi nejvlastnější rockový háv. Jsem konec všeho, Za mnou nic, přede mnou nic, ale i Jiřím Jelínkem provokativně zcizovaný Diamantový song, to všechno s dokonalými interpretacemi mne přimělo k zaznamenání nejen inscenace jako možného tipu na událost roku.
Tím dalším může být nepochybně Gabriela Vermelho (Talent roku 2005) v roli Času. Houslistka se svým oblíbeným kvindomem (pětistrunná viola), s dokonalým hlasovým vybavením. Její sugestivní projev obstarává plynutí lidí a světa prostorem, a také polovinu kouzlení v jedinečné inscenaci.
O tu druhou se v různé míře starají neoddělitelné elementy celku: scénograf Martin Chocholoušek, pochopitelně v modrém ladění, kostymérka Eva Morávková, provázkovská dramaturgyně Barbara Vrbková...

A herci, herci, herci!

Ze všech nejvíc Eva Vrbková v roli Myltyl, a kupodivu děti: Kateřina Ulrichová nebo Petra Vlčková v roli chóru a vypravěčky Justýny, Patrik Němec či Adam Beránek jako Tyltyl. A s nimi Světlo Gabriela Štefanová, Noc Radim Schwab nebo Terezie Palková, Pes Jiří Vyorálek, Kocour David Steigerwald nebo Pavel Gajdoš... Všichni i v postavách rozličné míry Štěstí (např. Štěstí Vítat první hvězdy, Štěstí Obětovat se, Štěstí Mít někoho rád víc než sebe atd.).
Ve Velice Modrém ptáku hraje všechno, co provázkovské ruce, nohy, srdce a duši má: Hauser, Hloužková, Zatloukal, Ambrová (ti ještě), Kniha, Jelínek, Jeništa, Bumbálek, Buršová, Palková, Povýšilová, Kasalická a další (ti většinou právě narození). Hledejte modrého ptáka s nimi. Až přiletí, poznáte ho.

Regionální mutace| Právo - Vysočina
Honza - balet a tanec
  • režie: Vladimír Morávek
  • hudba: Michal Pavlíček
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 seltik seltik | Web | 31. března 2010 v 21:31 | Reagovat

Velice Modrého ptáka jsem viděla taky a mooc se mi to líbilo(škoda, že už byla derniéra).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.