Předpremiéra Údolí včel ve Strašnickém divadle

26. října 2007 v 19:02 | Nicol Schlezáková, 13.5.2007 |  Údolí včel
31. května 2007 uvádí Strašnické divadlo předpremiéru inscenace Údolí včel, jejíž literární předlohou je román uznávaného spisovatele, dramaturga a filmového a televizního scénáristy Vladimíra Körnera. Premiéra je plánovaná na novou divadelní sezónu po prázdninách.

Je překvapivé, že titul, který svou formou i obsahem přímo vybízí k inscenování, se ještě v žádném divadle neuváděl. A to navzdory neustálému hledání dobrých českých her. Román Údolí včel Vladimír Körner napsal v roce 1975, původně byl napsán jako scénář k filmu Františka Vláčila a teprve potom převeden do knižní podoby, ze které režisérka Eva Bergerová čerpala při převedení tématu na jeviště. Důvodů, proč se rozhodla pro dramatizaci románu Údolí včel je několik. "Körner je autor, který disponuje úchvatným jazykem. Autor, který je silně imaginativní, metaforický a zároveň umí napsat silný dialog, vystavět dramatickou situaci. Dalším důvodem jsou neuvěřitelně silné emoce, které jsou v románu zakódovány. Archetypální potřeba boje, lovu, obhospodařování půdy, primitivní či rozvinutá religiozita, potřeba lásky, doteku a sdílení, to vše je stejné pro lidi ve středověku i v období postdramatického divadla. Dalším důvodem výběru tohoto titulu je také sevřená forma příběhu nemnoha postav a rozjímání o tom, zda lze dosáhnout štěstí", sdělila autorka dramatizace, režisérka Eva Bergerová.

Otázka, zda je vůbec štěstí blažené a spasení je štěstí, se zde řeší v příběhu dvou mužů a jedné ženy. Armin a Ondřej jsou si v křižáckém řádu navzájem jedinými spojenci. Přesto mladší Ondřej začne asketickým životem trpět, řád opustí a štěstí či spásu se rozhodne najít na rodném statku v náruči Lenory, vdovy po svém otci. Pro Armina je to naprosto nepřijatelné. Křižákem jednou, křižákem provždy. Spásu je třeba hledat v nebi. Ondřej, narozdíl od něj, ještě spasen být může. Lenora hledá štěstí v životě naplněném láskou a rodinou. Armin a Lenora jsou dva protipóly, které se v Ondřeji spojují, chápe oba. Armin se však rozhodne, že obětuje svou spásu a zničí Ondřejovo pozemské štěstí, aby nebylo nic, co Ondřeje táhne k zemi a jejím statkům. Zabije Lenoru, Ondřej jej pak nechá roztrhat psy. Po smrti Lenory a Armina Ondřejovi nezbývá nic. Nemůže zůstat na Vlkově ani odejít zpátky do řádu.

Divadlo Company.cz se v Údolí včel chce pokusit o analýzu historie hledání lidského štěstí.
Je Arminova cesta, která je asketická a plná utrpení, ta pravá? A z čeho vychází? Nevznikla snad jen kvůli jeho velké bolesti z drastické ztráty ideálu, víry v člověka a společenství lidí? Je jeho krédo, že jen velké utrpení přibližuje člověka k bohu, něčím podmíněné - nějakou zkušeností? Je Lenořina cesta pozemského štěstí konečná a platná? Nebo snad všepojímající Ondřejova cesta? Inscenátorům nejde o jednoznačnou odpověď, ale o to pochopit, co každou postavu žene k cíli, kam jde a proč. A jak je to aktuální pro nás, dnešní dobu.

Kryštof Nohýnek, jeden ze členů souboru Divadla Company.cz, který v inscenaci hraje mimo jiné postavu mnicha Blasia, vidí atraktivnost inscenace především v hereckém obsazení a dále v hloubce tématu: " Příběh vypráví o situaci, ve které se může ocitnout i dnešní člověk, který hledá své místo ve světě. Věčný spor mezi tělem a duší. Dále otázka náboženského fanatismu, se kterým se stále častěji setkáváme". V inscenaci v hlavních rolích hrají Jan Novotný (Armin), Jan Zadražil (Ondřej) a Ljuba Krbová (Lenora). Dále hrají Jan Skopeček, Kryštof Nohýnek a Jiří Racek. Kostýmy vytvořila Kateřina Hájková, scénu navrhl Milan David a hudbu složili Petr Piňos a Petr Komár Soudek. Dramaturgie Kateřina Karasová.

Inscenace je ve svém základu činoherní, ale snaží se o naplnění principu takzvaného totálního divadla. Nejdominantnější složkou celé inscenace je herec, ale jeho rovnocennými "partnery" jsou hudba, zvuk a světlo podporující jej tak, aby byl vytvořen silný dramatický obraz. Díky variabilnímu sálu se hraje ve dvou navazujících prostorech: na velké vyprázdněné ploše hlediště za použití výrazových prostředků velkého divadla a na proscéniu s intimním hereckým výrazem. Režijní a herecká práce vychází z techniky klasické činohry i z tréninku čínského wushu, indické pranajámy a západní moderní techniky transpersonální psychologie - bodyworku, které by ve společném výsledku měly herci pomoci najít co nejvnitřnější vyjádření a vytvořit tak silný výraz komplexní postavy. Použití těchto technik není na první pohled zjevné, ale díky nim se vytváří styl, energie, napětí, atmosféra a prostředí pro vyprávění příběhu.

Vladimír Körner (nar. 1939 v Prostějově) patří k největším existenciálním skeptikům a apokalyptikům české literatury posledního půlstoletí. Vystudoval FAMU, debutoval 1964 novelou Střepiny v trávě. Spolupodílel se na filmových scénářích Kuře melancholik, Stín kapradiny či Zánik samoty Berhof; především jej však proslavily prózy Adelheid a Údolí včel , které zfilmoval František Vláčil. Je autorem scénářů i k filmům Kukačka v temném lese a Pramen života. V roce 2005 měl premiéru snímek Milana Cieslara Krev zmizelého natočený také podle Körnerova scénáře. Podle jeho textu vznikly i televizní seriály, například Lékař umírajícího času. Körner je držitelem několika cen a vyznamenání na filmových a televizních festivalech: mimo jiné Velké ceny na MF televizních filmů v Sapporu (Kukačka v temném lese, 1986), Prix Europa Berlín (Anděl milosrdenství, 1994) či Ceny Vladislava Vančury (2002). V říjnu 2006 dostal Státní cenu za literaturu, ocenění za původní tvorbu.

Divadlo a soubor Company.cz vytváří svou dramaturgii podle hesla "Nová dramaturgie - nová inscenace", uvádí jednak nové hry (Rovnerova Bílá vrána), ale také hry dosud vůbec nebo málo inscenované (Drábkova Kosmická snídaně aneb Nebřenský), či dramatizace děl (Meyrinkův Golem), o která se z různých důvodů v divadlech dosud nikdo nepokusil. Uváděné klasické hry (Goethův Faust, Moliérova Škola pro ženy) jsou specificky autorsky interpretovány. Program Strašnického divadla s klubovou atmosférou je skutečně pestrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké představení se vám nejvíc líbí?

Údolí včel 6.2% (31)
Zlomatka 10.2% (51)
Balada pro banditu 38.9% (195)
Ve stanici nelze 4.2% (21)
Na hlavu! 6.4% (32)
Láska je láska 3.8% (19)
Excalibur 13.4% (67)
Dáma s kaméliemi 3.8% (19)
Malované na skle 5.8% (29)
Kosmická snídaně 1% (5)
Golem 2.6% (13)
Dávníkové (přidáno červen 2008) 3.8% (19)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.