Balada se vrátila dobrou cestou

26. října 2007 v 16:53 | haniez, 23.1.2006 |  Balada pro banditu
Znovuzpracování legendy není žádná sranda, to vám určitě potvrdí každý, kdo se něčeho takového kdy chopil. Nové nastudování Balady pro banditu, představení, které se legendou stalo od svého prvního uvedení před třiceti lety bylo takovým gordickým uzlem pro současný Provázek a pro jeho nového šéfa Vladimíra Morávka především.
Naštěstí se Provázek chopil meče (v tomto případě spíš sekery) a tenhle uzel velmi hladce přeťal. Bez zbytečného patosu a uctívání předchozího představení, bez velkých gest a přemíry emotivního náboje jak z jihoamerických telenovel nebo některých rádobyuměleckých pseudomuzikálových revue, které v poslední době máme na talíři dnes a denně.
Baladu hrají jak o život
Balada je po 30ti letech od svého prvního uvedení na prknech Provázku představením o lásce a o chybách, které si někdy uvědomíme až příliš pozdě. Hlavní postavy nejsou nijak glorifikované, všechny jsou pak lidské a právě proto uvěřitelné. Eržika v podání Evy Vrbkové a Jan Zadražil jako Nikola i ostatní - ukázkově "úchylný" Derbak Petra Jeništy, úslužně kluzký Magery Jiřího Vyorálka nebo Ivana Hloužková jako čarodejnice - hrají jako o život.
Hudebně bohatší balada
To, že Eva Vrbková zpívat umí, už myslím víme všichni a v Baladě to potvrzuje každou zazpívanou notou. A těch not je v Baladě pro banditu požehnaně - konec konců je to muzikál. Nové zpracování těží především z přítomnosti klavíru, harmonia, violoncella a kvintonu (pro neznalce - něco jako housle nebo spíše viola, to je asi nejjednoduší vysvětlení). Hudební aranžmá se tak posunulo od trampských písniček u táboráku k mnohem bohatšímu, plnějšímu a jako by profesionálnějšímu zvuku.
Balada vás přenese do Koločavy
Divákovi v síle prožitku hodně napomáhá i výborná scéna, které svým uspořádáním a nasvícením působí jako živá krajina - údolí, v němž se převalují mlhy, stromy porostlé stráně a nad tím vším se vznášející havrani. Ve své jednoduchosti a v kombinaci pouze černé a bílé barvy je scéna nesmírně působivá. Herci se pohybují mezi diváky a ti mají najednou pocit, jakoby se stali neviditelnými svědky skutečných událostí, jsou vtaženi do koločavské reality, do bídy poválečných let, kdy jedni páni odcházejí, druzí přicházejí a chudáci zůstávají. Neměli bychom opomenout ani kostýmy od Sylvy Zimuly Hanákové - jednoduché, černo-bílé, krásné.
Lidé, kteří tohle představení na prknech Provázku znovu oživili, chtěli vytvořit sen o Baladě pro banditu. To se jim povedlo - je to přesně ten sen, ze kterého se nechcete probudit, který chcete prožít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké představení se vám nejvíc líbí?

Údolí včel 6.2% (31)
Zlomatka 10.2% (51)
Balada pro banditu 38.9% (195)
Ve stanici nelze 4.2% (21)
Na hlavu! 6.4% (32)
Láska je láska 3.8% (19)
Excalibur 13.4% (67)
Dáma s kaméliemi 3.8% (19)
Malované na skle 5.8% (29)
Kosmická snídaně 1% (5)
Golem 2.6% (13)
Dávníkové (přidáno červen 2008) 3.8% (19)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.