Legendární bandita Nikola Šuhaj se vrátil - Magazín sms.cz

5. července 2007 v 21:05 | Magazín sms.cz |  Rozhovory
Zřejmě všechny generace znají jeden z nejslavnějších milostných příběhů z pera českého spisovatele Ivana Olbrachta. Nepochybně k této proslulosti přispěla inscenace Divadla Husa na provázku Balada pro banditu s nezapomenutelným Miroslavem Donutilem v hlavní roli, která byla také zfilmována.
Jak se s touto legendou na stejných prknech po třiceti letech vyrovnali a jaký je představitel současného Nikoly, Jan Zadražil?
Kdy ses poprvé dostal k herectví a napadlo Tě, že to bude jednou Tvá profese?
Mělo to zvláštní průběh, protože asi do šesté třídy jsem měl jasno v tom, co chci jednou dělat - chtěl jsem se zabývat jadernou fyzikou. Tento obor dělá můj tatínek a když jsme byli s bráchou malí, moc hezky nám o tom povídal. Potom jsem odjel na tábor, v jehož rámci se hrálo i divadlo. Já se toho dění účastnil s velikou nechutí, ale při předvádění před celým táborem mě to chytlo, začal jsem si vymýšlet vlastní texty a domů jsem přijel s tím, že se chci stát hercem.
Jak se to potom dále vyvíjelo?
Mamka mě seznámila s paní profesorkou Noemi Zárubovou. Tato dáma podepsala Chartu 77, takže nemohla hrát a učila na lidové škole umění. Chodil jsem k ní dva roky na přípravu k talentový zkouškám na konzervatoř a ta ze mě všechno doslova vypáčila, protože já byl v té době docela ignorantské dítě.
A kdy jsi poprvé vystoupil na skutečné divadelní jeviště?
Už během studia jsem hostoval v libereckém divadle, tam jsem taky po konzervatoři nastoupil do svého jediného angažmá, od té doby jsem herec na volné noze.
Kde všude Tě diváci mohou v současnosti vidět?
V divadle V Celetné hraji ve skupině Veselé skoky, která ve svém volném čase secvičuje jakési pohybové grotesky se záměrem pobavit diváky a předat jim z jeviště do hlediště energii. Dále druhým rokem působím ve Strašnickém divadle v další partě lidí, kteří si říkají Company CZ, momentálně hrajeme například dramatizaci románu Gustava Mayering Golem nebo Kosmická snídaně aneb Nebřenský. V divadle Na Fidlovačce dohrávám představení Malované na skle. Milovníci muzikálu mě můžou vidět v Ta Fantastice v Excaliburu a Láska je láska.
V médiích se nedávno upozorňovalo na novou hru Zlomatka…Je to úžasný kousek, který inscenujeme v divadle V Řeznické pod vedením režiséra Petera Gábora. Pojednává o vztahu rodičů a dětí a zároveň řeší stále aktuální problém přijetí a vyrovnání se s určitou odlišností. Společně s Jitkou Smutnou zde vytváříme dvě stěžejní postavy - bigotní a rigidní matku z jihu Itálie a jejího syna, který se jí přizná ke své homosexualitě. Dopadne to dost špatně, ale raději nebudu více prozrazovat. Je to kousek, který určitě stojí za to shlédnout.
V představeních hraješ, zpíváš, tancuješ. Co je ti nejbližší?
Se mnou je to těžké. Já se nepovažuji za zpěváka, ani za tanečníka a v poslední době už pomalu ani za herce. Platí, že čím více věcí se před tebou otevře, tím více zjišťuješ, klik toho ještě neumíš. Ale líbí se mi široký úhel záběru a syntéza všech těchto prvků. O to se taky pokouším, i když místo zpěvu spíše řvu, místo tance spíš dupu a s tím herectvím je to taky ošemetné.
Jaká byla Tvoje cesta na Provázek (DHNP) a vůbec seznámení s Vladimírem Morávkem?
Už dlouhou dobu mám kapelu Moje řeč, kde na bicí hraje Michal Pavlíček ml. Právě jeho otec mi navrhnul, abych přišel na konkurz na muzikál Excalibur, který v té době s Vladimírem Morávkem připravoval. Dostal jsem roli a začal jsem zkoušet. Na konci tohoto zkoušení za mnou přišel Vladimír s tím, že chce za dva roky opět v Brně začít inscenovat Baladu pro banditu. Já se usmíval a řekl mu, že je sebevrah. Když mi ale řekl, že by chtěl, abych hrál Nikolu, považoval jsem to za vtip. Ty dva roky plynuly a my se s Vladimírem potkávali a kývali na sebe, že to pořád platí. A tak jsem se na Provázku zjevil a mám z toho obrovskou radost.
Jaké bylo přijetí ze strany souboru?
Poprvé jsme setkali ještě před začátkem sezóny na soustředění na Komáří louce v Jižních Čechách. Když jsem tam jel, měl jsem obrovský strach, protože oni byli ucelená parta a navíc měli před sebou zkoušení něčeho, co je pro Brno fenomén. Ale bál jsem se zbytečně, protože mě přijali báječně a hodně mě podrželi. Vyvrátili ten hloupý názor, že Brno a Praha se nesnesou.
Potom následovalo zkoušení?
Pilovali jsme to asi dva měsíce, což byla docela krátká doba. Byla tam tenkrát docela hustá atmosféra, já si nemohl osvojit melodie, které byly navíc často měněny. Z několika korepetic, které jsem si vymínil už na zkoušce Excaliburu byly nakonec dvě. Musím přiznat, že ten zpěv dodnes není vždycky čistý, ale já věřím na sílu okamžiku a hlídání přesné výšky tónu na úkor prožitku by bylo kontraproduktivní. Ale pořád na tom pracuji a právě možnost nějakého postupu mě na tom hodně baví.
Jaký je Tvůj Nikola Šuhaj?
Z filmové verze původní Balady jsem si odnesl jednu vzpomínku, která mě hodně inspirovala. Zdálo se mi, že Miroslav Donutil v roli Nikoly byl vědomě strašně líbezný. Ale já ten jeho příběh vnímám úplně jinak - všechno, co se stane, je hrozné a to i tím, že Nikola je kvůli své povaze původcem všeho. Vždycky, když si myslí, že vyhrál, ale ve skutečnosti je to jenom horší a horší. A všechno pochopí až ve chvíli, kdy ho Derbak zabije sekerou. Proto si myslím, že by Nikola neměl být ve své podstatě žádný krasavec a milovník, spíš je to velký parchant a záporná postava.
Co bys řekl o Baladě?
Moc se mi líbí Morávkovo pojetí. Je to syrový příběh, který je oproštěný do všech pohádkových motivů, bájí a povídaček. Balada je to v tom smyslu, že to začne špatně - zabitím čarodějnice, a pak už je to jenom horší. Však ať si to každý přijde prožít s námi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.