Doktor Strnad z Velmi křehkých vztahů má svého anděla! - Týdeník Televize

5. července 2007 v 21:03 | Jiří Kníže |  Rozhovory

Herec Jan Zadražil alias Ludvík Strnad žije doslova obletován ženami. V seriálu ho kromě jiných uhání sestřička Stáňa (Sandra Pogodová), doma na něj čekají dvě dcery Kačenka (8) a Julinka (2,5).

V jednom z vašich internetových životopisů jsem našel větu: "V těchto divadlech alespoň chvíli hrál" a dlouhý seznam divadel z celé republiky. Vy nejste nikde v angažmá nebyl?
"Byl, ale jen jednou, úplně na začátku, když jsem po škole hrál v Liberci. Jak angažmá, tak volná noha mají své výhody a nevýhody. Já dávám přednost tomu druhému s tím rizikem, že práce pokaždé být nemusí. V naší branži jsou ty známé sinusoidy. Jednou dobou máte tolik práce, že nevíte, kam skočit a najednou se to zlomí a dlouho nic. Taky to musela žena dva a půl měsíce táhnout sama. Naštěstí je moc statečná, kdyby nebyla taková, nikdy bych tuhle práci dělat nemohl. Je to anděl, kterého jsem potkal v sedmnácti letech, nejdůležitější žena v mém životě."
Vy jste se ale prý neživil jen divadlem.
"To je pravda. Pracoval jsem na náměstí bratří Synků v tamní pizzérii. Rád jsem tam chodíval jako host. Jednou mi totálně zkrachovalo hned několik domluvených hereckých kšeftů. Shodou náhod jsem šel okolo, potkal jsem jednoho z majitelů a vypadlo ze mě, že nemám práci. On mi ji nabídl a já se naučil vyrábět a péct pizzu. Pracoval jsem tam skoro dva roky."
Nebral jste tak trochu jako degradaci?
"Někteří lidi mi říkali - proč to děláš, vždyť jsi herec a jdeš dělat do pizzerie, ty klesáš. To je ale veliký omyl. Každou prací, kterou zvládne, se člověk ujišťuje v tom, že se o sebe dokáže postarat. A že to půjde zase dál. Já jsem nikdy nedělal rozdíl mezi divadlem a manuální prací. Už jsem toho dělal víc a už se svým způsobem těším, co se ještě objeví. Nedělám si iluzi, že bych se celý život živil jenom herectvím."
Jak jste si ještě vydělával?
"Ve Stromovce je vykopaná tzv. Rudolfova štola, kterou vytvořili za doby vlády Rudolfa II. Mám podnikavého kamaráda, který ji vlastně znovu objevil a před tím, než byly povodně, zpřístupnil asi tři sta metrů směrem od Stromovky a udělal tam chodníčky. Tam jsem nějakou dobu dělal průvodce. Mě baví věci, kde se potkáváte s lidmi."
Jste zvyklý si hledat práci sám?
"Mám zatím to veliké štěstí, že když jedna práce skončí, tak mě ti samí lidé rovnou oslovujou a nabízejí další. Čímž odpadá ta velmi nepříjemná věc, že by měl člověk vyrazit a sám se nabízet. Sám jsem to udělal jen jednou, když jsem požádal Tomáše Töpfera, jestli bych mohl i se svými bývalými spolužáky pro něj pracovat a on tenkrát k mému příjemnému překvapení kývl s tím, že by mi to nabídl sám, ale myslel, že jsem v Liberci v angažmá a neměl bych na tuhle spolupráci čas. Ale věřte, že to pro mě byla hrozně těžká chvíle. Vím, že to podobně cítí snad každý z mých známých. Přijít někam a říct - dobrý den, já jsem ten a ten a chci u vás pracovat, je hrozně těžká věc."
Přitom by člověk řekl, že když je člověk herec, měl by to umět zahrát.
"To se vám snadno řekne! Já jsem to možná stačil uhrát nad tou pizzou, kdy jsem se snažil tvářit, že ty recepty sypu z rukávu. Ale vydrželo mi to jen do chvíle, kdy to viděl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V divadle je to mnohem těžší."
O seriálu jste prý dlouho nechtěl ani slyšet.
"Nabídku na účinkování tehdy ještě v Rodinných poutech jsem měl už od původní produkce a opakovaně. Ale vždycky jsem říkal, že ne, protože mě žádná z těch produkcí neuchvátila. Dlouho jsem odolával. Nakonec jsem se nechal v podstatě ukecat svou spolužačkou a dlouholetou kolegyní Sandrou Pogodovou. Ale vymínil jsem si, že kdyby to nešlo, pošlou mě na dovolenou do zahraničí a bude konec! Od okamžiku, kdy jsem na to kývl, byl ještě asi měsíc a půl, než jsem začal s tou partou skutečně pracovat. A ten měsíc a půl byl doslova hroznej. Pořád jsem si říkal, co tomu kamarádi z pizzérie řeknou. Že se se mnou nebudou chtít bavit. Ale to už je dávno. Musím říct, že mě Velmi křehké vztahy příjemně překvapily. Řekl bych, že ten seriál je jako by k uvěření."
Hrajete mladého lékaře. Máte ho třeba v rodině?
"Ne, u nás jsou to většinou - táta i brácha - samí jaderní fyzici. Ale lékařů si ohromně vážím. Nám třeba pomáhá v odborných věcech jeden mladý doktor - jmenuje se Filip. To je člověk, který je schopný se probírat v mozku, aniž by těm lidem ublížil. Musí to být obrovská zodpovědnost. A přitom on je úplně normální, dokáže se bavit o naprosto běžných tématech."
Kolegové z Nemocnice na kraji města si prý dokonce mohli vyzkoušet, jaké to je udělat si steh. Co vy?
"My jsme také jednou natáčeli ve Vinohradské nemocnici - přímo na sále, kde se dělaly střihy, které se pořád používají. Strávili jsme tam asi pět hodin. Musím říct, že koukáte jak blázen. Mně lidi občas říkají, že nechápou, jak můžu vůbec vylézt na pódium. Proti takovým operacím je to nic. Tam si ten doktor napůl sedne, napůl stoupne na stoličku, která vypadá spíš jako sedlo od kola a začne operaci, která trvá třeba jedenáct hodin. A nejde uprostřed všechno předat kolegovi a jít na cigáro. Kdo tu operaci začne, ten ji taky dokončí. Zaslouží si náš obdiv."
Foto: Prima TV , 7.3.2007
Autor: Jiří Kníže
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kde jste Honzu viděli poprvé? :-)))

V televizi 48.8% (101)
V divadle 30% (62)
V kapele Moje řeč 11.6% (24)
Úplně jinde 9.7% (20)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.